DOKÁŽETE SLYŠET SVŮJ VNITŘNÍ HLAS?
Petra IserováKrásný den,
ačkoliv vnější indicie by mohly směřovat k tomu, že jsme naskočili do nového roku, Já bych nastalý rok nazvala spíše rokem obchodním…
Nejen dle mého vnitřního volání, ale i z pramenů dalších filosofií, nás vše teprve čeká… Např. nový čínský rok (tedy z pohledu pěti elementů), ale také z historických pramenů našich předků, 21.3. Jarní rovnodennost, což je vlastně začátek Astrologického roku.
Ten skutečný a nový cyklus nás teprve čeká…
A stále ještě máme ČAS rekapitulovat, ohlédnout se, všimnout si, poděkovat a nasměrovat energie do toho cyklu nového.
Osobně nejsem vyznavačem novoročních předsevzetí. Ale jsem vyznavačkou SNŮ, VIZÍ, PŘÁNÍ i CÍLŮ, které ke mně promlouvají z nitra. Je to naše přirozená schopnost mluvit sami se sebou (vnímat sebe).
Základem je tedy VIZE toho, kam směřuji. Díky tomu vím, jaké jsou mé skutečné tužby a přání… Co je se mnou v souladu. Jaký život chci skutečně žít. A díky tomu mohu vykročit právě tím směrem a ne se plácat od jednoho přání k druhému a prožívat zklamání, že mi to nefunguje…
Pokud netušíte, hledáte inspiraci nebo návod, toužíte chytit VÍTR DO PLACHET v tom novém cyklu a konečně kormidlovat dle volání svého srdce, inspirovat se můžete ZDE.
A JAK MŮŽETE MLUVIT SE SVÝM NITREM?
Moje osobní komunikace nastala přes tělo, které mne v minulosti hodně limitovalo. Naše těla totiž s námi mluví! Tenkrát jsem nenaslouchala, jen bojovala proti projevům… Bylo toho ale více…
PROBLÉM v našem životě právě často nastává, když nenasloucháme sami sobě. Schopnost naslouchat využívá spíše menšina naší společnosti. Možná jsem troufalá, ale ze své praxe nejen fyzioterapeuta to velmi dobře vím…
DOBRÁ ZPRÁVA JE, UMÍTE TO I VY!
Pokud si TEĎ položíte otázku a nikdy jste takovou komunikaci ještě neprováděli, pravděpodobně se Vám to hned nepodaří… Vše je o tréninku, důvěře a tedy opět o naší cestě poznání…
V PRAXI často klienta překvapím otázkami, často se klienti podivují, že tohle spolu může souviset. Ovšem do té doby, než to začne dosedat…
Vlastně je jedno, zda klienta něco bolí (tedy se to projevuje v jeho fyzickém těle), nebo prochází nějakou nepříjemnou životní situací, divnými a nebo se stále opakujícími situacemi, psychickou či emoční nestabilitou, atd…
Otázky samozřejmě cílím vzhledem k situaci, kterou klient prožívá…
Takovou základní otázkou, kterou si můžete zkusit položit i Vy je:
Co jste prožívali v době, kdy problém, bolest, omezení hybnosti, nemoc vznikla? A nebo třeba těsně před tím?
TOHLE TOTIŽ SPOLU MŮŽE SOUVISET!
Paradoxně většina lidí ztrácí možnost vidět souvislosti a to díky mylným přesvědčením…
Pak vhled z venku je přínosem, tedy za předpokladu, že jste ochotni se v dané situaci posunout a využít možnosti, která Vás nutí vystoupit z komfortní zóny.
(Pokud Vás to volá a takový vhled zvenčí by se Vám hodil, ráda Vás provedu… více info ZDE).
TOTO SE DĚJE ČASTO!
Stává se, že se rychle snažíme z tématu utéct, kličkujeme, a nebo nenacházíme žádné souvislosti. Tak nějak se z počátku bráníme… Někdy máme dokonce teorii pachatele, který za to vše může… Je to často nějaký vnější činitel.
Je to ovšem přirozené, neboť většina z nás je schopna buď utéct nebo je paralyzována, někteří jdou hned do protiútoku a afektu. Ani v jednom postoji se nic nevyřeší, dokud si nepřipustíme skutečné příčiny a jejich následky v našem životě!
JE TĚŽKÉ PŘEVZÍT ZODPOVĚDNOST!
Když se to podaří, je to obrovská úleva. Ze srdce přeji dokázat převzít skutečnou zodpovědnost v dané situaci každému. Ač to může být jakkoli nepříjemné, nesympatické a nebo třeba nepravděpodobné a ulítlé… Ona ta ÚLEVA totiž OTEVÍRÁ PROSTOR a s ním VOLBY a MOŽNOSTI…
PROČ SE NÁM TO NESLYŠENÍ, NECÍTĚNÍ A ODPOJOVÁNÍ OD SEBE VŮBEC DĚJE?
- Ocitáme se ve většinové společnosti hnané na výkon a TAK NĚJAK JSME NA SEBE ZAPOMNĚLI. Nevnímáme se, dokud se naše tělo nebo těžká životní situace razantně neozve.
- Zapomínáme na sebe, řítíme se životem za nějakými “důležitými cíli”, které zdaleka nejsou důležitější než my sami…
- Myslíme na sebe z prostoru nezdravé části Ega a ne z prostoru svého srdce.
Řešíme “co je potřeba, musí se” a také to, co od nás druzí očekávají, i když nás to vlastně nenaplňuje a nejraději bychom se na to vykašlali. Bereme to jako povinnost.
- Tím se zaplétáme do začarovaného kruhu, v kterém se často cítíme jako ve vězení… Nejednáme z prostoru naší lásky a sebelásky, protože si neumíme naslouchat. A tak se to děje…
Je to součástí nás.
Je to součástí naší CESTY pochopení…
Součást výzev k tomu, abychom se posunuli…
Abychom se opět a vědomě napojili a začali tvořit právě z této podstaty…
NEBYLI JSME VEDENI A ANI UČENI SOBĚ NASLOUCHAT.
- A tak se stalo, že to neumíme. Na stranu druhou je právě toto součástí naší CESTY učení se a posunování. Právě tyto okamžiky se mohou stát odrazovým můstkem pro naši ZMĚNU směrem k sobě a k učení se naslouchat…
- Toho všeho můžeme dosáhnout za předpokladu, že tuto možnost jsme ochotni připustit, vidět ji, dovolíme si ji cítit. Voláme po změně a nebo třeba UŽ cítíme, že to jinak nepůjde.
- Někdy musíme upadnout na samé dno.
Jistoty, které jsme svírali a drželi se jich, se rozpadly. V takové životní situaci se cítíme bolestně, nevíme kam dál a nezbývá než směrem ke změně vykročit.
Tato CESTA je těžší, ale někdo to tak může mít… Volba je vždy na nás.
JAK SE TO CELÉ PROJEVÍ V TĚLE?
Na fyzické úrovni, vše co prožíváme – tedy stres, pres, tlak, velké emoce, hněv, kontroly, neustálé analyzování všeho (protože jsme ztratili důvěru v život), ale také soudy… To vše se zapisuje “kapka ke kapce” do struktury našeho fyzického těla…
A také k nám skrze tělo promlouvá. Jednoho dne se probudíme třeba se silnou bolestí… Nebo onemocníme… Tělo na nás volá a křičí!!!
- A tak tělu nezbývá nic jiného, než se začít hlásit o svá práva.
Najednou máme rýmu, jsme zahlenění, bolí nás žlučník, máme zánět zubu, nebo třeba močového měchýře… Nebo je naše tělo ztuhlé či bolavé. Možná se něco v našem těle velmi bolestivě zablokuje. Nebo vyhřezne meziobratlová ploténka. Zraníme si koleno, musíme na operaci s kyčlí, atp…
Když ani ZDE nejsme ochotni slyšet, tělo přitvrdí.
Onemocníme a třeba ulehneme. Projeví se nějaká větší a závažnější nemoc.
Často ji přijmeme, začneme brát léky a máme pocit, že jsme to zažehnali. Předsevzetí o zlepšení stravy, zlepšení pohybu, cvičení, zklidnění výkonu v práci se často po nějakém čase rozplynou…
- Často opět vstoupíme do stejných návyků, Mysl a Ego převálcují naše prvotní rozhodnutí a my jedeme v zajetých kolejích dál… TVRDÍME, ŽE TO NEFUNGUJE, ale ve skutečnosti jsme to vzdali a pro prvotní nepohodlí zavrhli.
Aniž bychom pochopili danou lekci, ponaučili se z ní a nastolili změny ve svém životě.
Často opakovaně se snažíme najít rychlá řešení, ať už to hlavně nebolí a ať se můžeme řítit životem dál… Hledáme někoho, kdo to udělá za nás. Často nechceme porozumět, vědět, získat nástroje a převzít zodpovědnost.
Zde mě napadá přísloví s chudým a hladovým… Co je lepší sytit ho rybami a nebo ho naučit, jak ryby lovit? Co myslíte?
A TAK NÁM ČASTO NEDOCHÁZÍ, kolik času jsme sami sobě prováděli to či ono a TEĎ toužíme po rychlém zázraku.
Naše Mysl a hlavně naše nezdravá část Ega nám často hned a spolehlivě poskytne viníka…
„Ofoukl jsem. Musel jsem tam čekat! Špatně jsem se pohnul! Na cvičení mi naložil trenér velkou zátěž.! Musel jsem dodělat dřevo na zimu! Kolega v práci na mě nafrkal bacil! Nakazil mě!“
A ZLOBÍME SE.
- Nechápeme, že kdybychom byli v rovnováze, tedy harmonii, naše tělo by si s tím lehce poradilo… Nedochází nám, že se tímto pohledem držíme v roli oběti a opět ne-tvoříme potenciál, který nám byl dán!
Proč nejsme schopni slyšet to, jak nás tělo upozorňuje?
Třeba, že jsme unavení?
Proč nerespektujeme únavu a ještě musíme a je potřeba dodělat to či ono?
Proč neslyšíme, že si potřebujeme dopřát volno.
Že konzumace potravin jako plnidla nám není přínosná. Proč třeba máme hlad, i když pořád jíme a naše tělo je podvyživené? Proč jíme něco, co nám nedělá dobře?
Proč nedokážeme slyšet a vyhovět si!
PROČ nevnímáme, že naše tělo volá o pomoc?
Proč je tak těžké si vyhovět. Dát se na první místo!
Takových PROČ bych tu mohla napsat nekonečně mnoho… Nekonečné alibi naší vykutálené a s nezdravou částí Ega spřažené Mysli.
Jednoduše řečeno: ZAPOMNĚLI JSME NA SEBE.
ZÁZRAK přichází v souladu s naším pochopením a také s tím, jak moc toho potřebujeme do rovnováhy uvádět…
Bez akčních kroků, ochoty přijímat a přebírat zodpovědnost sám za sebe, se to prostě neobejde.
CO MŮŽETE PRO SVOU ZMĚNU UDĚLAT UŽ TEĎ?
- Zastavte se, zklidněte se, zkroťte tempo a pomalu vystupujte ze zajetého vzorce řícení se životem.
Díky tomu máte možnost přestat přehlížet důležité detaily…
- Přijměte, odpusťte (rituál odpuštění najdete ZDARMA na mém webu) a nastolte tak láskyplné změny ve svém životě.
Vyberte si raději tu poloplnou sklenici a krok za krokem se začněte posouvat vstříc novým možnostem…
Jednoho dne se ocitnete v NADHLEDU a otevře se PROSTOR. To bezpečně poznáte. Bude Vám tam moc dobře. Pak už s větší ochotou a větší lehkostí budete naslouchat. Už se nebudete chtít plácat v tom co dříve. To je Vaše odměna za vykročení na CESTU. Za ochotu hledat, vystupovat z komfortních zón a třeba jít mlhou, kde na krok nevidíte, ale CÍTÍTE…
NA CESTĚ JSME VŠICHNI!
Jediné v čem je rozdíl, zda ta CESTA ke změně bude dlouhá a bolestivá a nebo k ní vykročíte vstříc a nebo ZDA UŽ TEĎ si začnete tvořit lehčí, radostnější a komfortnější život.
JSTE UŽ DOBROVOLNĚ Z VLASTNÍ VŮLE NA CESTĚ?
Pokud jste TEĎ zvědaví, zkuste se tak nějak rozhlédnout po krajině svého života, žití, prostředí, okolí…
- RADAREM Vám mohou být PRÁVĚ často indicie těla.
Tělo jako takové má krásné a doslova nekonečné regenerující schopnosti. Tak, jak ho dovedeme rozbalancovat, troufám si říct, že ve většině případů jsme schopni ho vyladit.
Možná by nyní někdo mohl namítnout, že “geny lopatou neumlátíš”. O tom se zmiňuji ve svém článku: “PRYČ S TÍM ZUBEM a je to”. Ano i ne, hranice zde je tenká…
To samé platí v různých životních situacích…
- To co nám také často brání začít uskutečňovat potřebné změny, je NETRPĚLIVOST.
Zde se opět otíráme o výkon, namísto klidu, odpočinku a pochopení sebe sama, které má doslova léčivý potenciál… Vytrváte na CESTĚ?
NEUMÍME PROJEVIT LÁSKU VŮČI SOBĚ SAMÝM?
Často je sebeláska zaměňována se sobectvím. Sobectví jde z prostoru nezdravé části Ega, sebeláska z prostoru srdce a to je velký rozdíl!!!
- DALŠÍM RADAREM pro citlivého a otevřeného pozorovatele je prostor naší Mysli.
Častá limitující nastavení a přesvědčení nás drží ve spárech PRAVDY naší nebo někoho, ve které jsme uvízli.
- A PAK JE TU PROSTOR NAŠEHO DUCHA (Někdo se omezuje jen na Duši).
Může to být matoucí, ale v konečném důsledku je to velké přemostění, které když začneme přijímat jakkoli, dostáváme se do posvátného přesahu. Přesahu propojení se, možnosti fungovat a žít z daleko většího prostoru. Možnosti kde je Vám moc dobře a víte, že máte sílu, moc uskutečnit změny ve svém životě. Že máte možnost tvořit a žít život v souladu se sebou…
A tak než nasměrujete své kroky na tu cestu novou a než se otevře ten nový cyklus, naciťte si z hlouby svého srdce, kam vlastně směřovat chcete. Kde by Vám bylo dobře a jaký život byste ze srdce rádi žili… A pokud Vás volá možnost vhledu z venku, najdete ji TADY…
Přeji Vám lehkost v rozpoznání situací, kde sami sebe ještě klamete, abyste se snáze posunuli vstříc sobě a tvořili tak svůj vysněný a laskavý život už TEĎ. ❤️ Petra
Vesmírné záležitosti & MAGIE oslav svátku IMBOLC - HROMNIC
IMBOLC nebo také HROMNICE Svátek, který se nachází v cyklu roku mezi…
vesmírné záležitosti & rok DŘEVĚNÉHO DRAKA
Krásný den, vše napovídá tomu, že letošní cyklus - tedy rok, bude…
Vesmírné záležitosti & MAGIE ZIMNÍHO SLUNOVRATU
Krásný den, blíží se velmi zajímavý čas, který není jen o vánočních…
