Tma a ticho otevírá…

V zimních dnech, v hloubce a klidu se otevírá něco zcela přirozeného…

Něco, co Tě může příjemně překvapit, otočit a otevřít Tvé vnímání života zase o trochu jinak, opravdověji a setřást iluzi, kterou o sobě neseš v lehkosti i jemnosti. Pravdou je, že se to může dít i jinak, ale dokud nepřijmeš výzvu, nikdy nevíš.

Nemusíš jít nutně do tmy na týden a přesto můžeš zažít něco, co Tě povznese na těle i Duchu a dodá důvěru i přinese porci Tvé síli, o které jsi nevěděl/a, do dnů dalších.

Moc ráda pozoruji dění života. Moc ráda se dívám v kontextu jedné události a zároveň většího celku a přesahu. Co říká tělo, co si myslí mysl a když je klidná, těším se na okamžik, kdy přichází jasné, hluboké a pro mne pravdivé, jednoduché vidění a uvolnění…

Nedávno přišla výzva…

Vypadala tak běžně a přesto se vše odvíjelo v duchu dobrodružství.

V jeden okamžik posvátečních dní, v čase kdy konečně už nějaký čas bylo mrazivo, přinesl vesmír něco, co se sice děje běžně, ale rozhodně není pro většinu společnosti populární a komfortní, když nastane.

Myslím, že nás nebude mnoho, kteří bychom této situaci přisuzovali větší a hlubší význam, dovolili si pohlédnout hlouběji, jako na přicházející příležitost k vnitřnímu, kontemplativnímu dobrodružství a možná i růstu sebe a neuvěznili tuto situaci ve škatulce nepohodlná, nehodící se, k nas…

Velmi často nás zastaví kvapík, odsouzení do příslušné škatulky a neochota hlubšího pohledu pod tlakem a silou naplánovaného všeho toho, co potřebujeme a musíme. Jakási zaběhnutá neochota nepřijatelnosti uhnout z naplánovaného.

Zastavit se v našem naplánovaném kvapíku a dovolit si přijímat výzvy, které přichází, je velký fenomén, na kterém si můžeme, pokud jsme pozornější k vlastní reakci, všimnout nepohodlí a vznikající bojovné nálady.

Tlak a boj často zesílí v situaci ne – příjemné, omezující, ne zrovna pohodlné a pak se děje v kontextu, že to teda nějak vydržím, co se dá dělat a že je to pěkná průda. Vysvobodit nás z úbytku energie a poklesu nálady, stažení těla, zažívání nekomfortu může laskavé přijetí třeba v kontextu dobrodružství a dětského pohledu i hravosti.

I nám tahle situace narušila plány, zrovna ve vesmírném načasování, kdy už moje mysl skotačivě spřádala plány vykročit ze všeho toho svátečního odpočívání a lenošení. 

Laskavě a velmi přesvědčivě nás uzemnila.

Nádherný sněžný den, kdy si sedíš v teple domova, koukáš jen, jak vítr přináší spousty sněhových vloček, které zmítá a poponáší do různých směrů a variací… Tvoří se závěje, ptáčci opakovaně lítají do krmítka a konečně vznikají podmínky i čas na postavení si sněhuláka :).

Zrovna ve chvíli, když se raduješ z bíla, čista a toho, že i příroda se konečně přikryje laskavou peřinkou paní zimy. Představuješ si ten okamžik, kdy z tepla vystrčíš nos, sebe a těšíš se na ten pocit, kdy se zase vrátíš do komfortu a tepla svého domova. Pak s lahodností toho okamžiku začneš zase a nově tvořit.

Vše, ale nabralo trošku jiný směr…

V probíhající vichřici nejdříve vypadla wifina, ok tak ještě nebudu tvořit on-line, no. Zkusím si alespoň sepsat myšlenky a zaznamenám vše, co přichází…

Posléze a docela v časovém odstupu nenaskočil ani kotel, čehož jsme si všimli, až když teplota v domě začala klesat.

S tímto procitnutím a narůstajícím časem se postupně přidaly i další ne – příjemnosti a ne – možnosti běžných kroků, které jsou v jiných dnech naprostou samozřejmostí a člověk je dělá automaticky a zas až tak moc o nich nepřemýšlí.

Následně přestala téct i voda, na záchodě nešlo spláchnout, neuvaříš si čaj, kávu ani horkou vodu a den postupně tmavne a tmavne. Nu což zapálíš alespoň svíčky a vše tak nějak najednou pěkně vypadá. 

Myšlenky mne najednou začaly vtahovat a mířit k mým předkům, jejich možnostem, komfortu a době, ve které žijeme. S jakou samozřejmostí, často bez špetky vděčnosti.

Najednou jsi ponořen/a do kontrastu, který otevírá…

Bylo zajímavé pozorovat všechny ty procesy, které se odehrávaly v našich myslích a nebo s naprostou samozřejmostí běžely na pozadí.

Samozřejmost, se kterou jsme naučeni opakovat své dennodenní kroky a které tato jedna skutečnost hluboce narušila a dokázala nám o nás ukázat tolik zajímavých věcí, situací očekávání, procesů vnitřních i vnějších.

Všimla jsem si ale jednoho, o který bych se ráda podělila…

Pokud nezpanikaříš a nenecháš se otrávit, přijmeš tuto vesmírnou hru s důvěrou v proces i vděčností sáhnout si na něco, co Tě povzbudí, otevře se Ti prostor, kde začneš nahlížet pozorněji a hlouběji, najednou zažíváš nezvyklá dobrodružství.

Jsi nucen/a slevit ze zajetého, vrytého, z něčeho, co bereš jako samozřejmost.

Pokud dokážeš tuhle přijatou výzvu udržet, klást si otázky na současná řešení situací, které se dějí, začnou se Ti otevírat dveře zajímavých rozměrů a najednou cítíš svou vnitřní sílu, vstupuješ do hry jinak a nahlížíš na věci i dění ve svém životě i životě Tvých předků z daleko jiné perspektivy.

Ta perspektiva je pečlivě uschovaná vnitřní vůle zvládnout výzvu s noblesou a sáhnout si na věci, které běžně odmítáš a na nich si toho tolik uvědomit. Když do tohoto procesu vstoupíš dětskýma očima, dítěte, které plní a sbírá bobříky, má to jiný level.

Najednou nalézáš poměrně jednoduchá řešení, která Ti dodávají pocit bezpečí i síly, překonat nepohodlí s noblesou a dávají Ti prostor objevit, kde jsi se v iluzi o sobě zavřel/a do nějaké škatulky, kterou nyní můžeš opustit.

Uvnitř sebe cítíš a vnímáš, že jsi podporován/a.

Ohlížíš se a vnímáš své minulé kroky jako dobrá rozhodnutí, i když jsi třeba pochyboval/a…

Dokážeš přepnout na noční vidění a při svíčkách a tichu se Ti otevírají ještě další smysly, dovednosti a kvality Tebe, které v komfortu dnešního života normálně nepoznáš.

Co mě mile překvapilo?

Velkou novou a velmi zajímavou zkušeností pro mne bylo poznání naší nové improvizované sněžné koupelny :), která zvláště pro zimomřivce, jakým jsem kdysi bývala, Tě otuží nejen na těle, ale i na Duchu.

Jsem ráda za náš  soušasný komfort, cítím velkou vděčnost za něj i za kroky svých předků, díky nimž jsme došli až sem a mám i obrovskou radost z poznání, která se mi tak lehce, jemně a nenásilně díky této pro někoho banální situaci jednoho zimního dne otevřela.

Mám pro Tebe pár tipů, které přicházejí s tímto poznáním.

Jsi-li vystaven/a nepříjemné situaci, která se nehodí, zastav se, zklidni technikou, která Ti pomáhá, může to být třeba dech a přijmi ji. Zkus si s ní hrát jako, když jsi byl/a malá…

Zastavuj se, ohlížej se a rozpoznávej, kolik Ti toho přináší. 

Čeho se u Tebe dotýká a kam Tě vede? 

K jakému poznání?

Všímej si, co je pro Tebe největší výzvou?

A co Tě překvapuje, že zvládáš s lehkostí?

Co Tě právě nyní posílilo?

Jsem si jistá, že kdo hledá a pokládá si otázky, benefity vždy najde.

Příhodný čas je jako alchymistická esence, kterou nenamícháš každý den…

Buď bdělá/ý a nepromarni vesmírem nabízený okamžik…

Zkus se i zastavit a ohlédnout, k čemu jsi v posledních dnech i v posledním roce byl/a vyzván/a Ty?

A pokud Ti zastavení nejde, nevíš jak na něj, revize se Ti zdá těžká a náročná, ráda Ti poskytnu můj jednoduchý způsob Návod Vítr v plachtách. Čas je v této čísti roku nejpříhodnější, dříve než nás nový cyklus začne skutečně probouzet do nové energie a síly…

Krásný den v zase o kousek či kus větší důvěře v sebe i vesmírné dění…❤️ Petra