Krásný den,
konečně k nám promlouvají sluneční paprsky a po období temna (tím myslím období s minimem slunečních paprsků – tedy energie Slunce) je to velmi milé…
Sluníčko je pro mě osobně, nejen energií Světla, ale i pohonem k rozhýbání a k nasměrování akčních kroků do nadcházejícího cyklu ve Vesmírném řádu našich životů…
A tak vlastně nelze nezmínit potenciál nastávajícího období <<elementu dřeva>> (tedy jara dle TCM), který vlastně nejen se STRACHEM, ale také následně s tím, co v našich životech vytvoříme, souvisí…
A právě někteří z vás nyní mohou namítnout: „Jak se mám radovat a tvořit, když se na naší Matce Zemi, dějí takovéto činy?“
Ve většině z nás to může vyvolávat odpor, zlobu, lítost, sounáležitost s těmi lidmi, kteří toto bezprostředně prožívají…. S lidmi, jež přicházejí o životy, domovy, zázemí, které budovali, o rodiny a také o přátele… A tak se okolnosti pro tvoření něčeho hezkého v našich životech mohou zdát velmi nepříznivé…
Následně nám mohou přicházet myšlenky na to, co když to zasáhne i nás. To už nám vylézají strachy z války, strach ze smrti a z toho, co bude dál….
Možná by teď někdo namítl, že ON přeci nemá STRACH. Je to možné, protože tento článek a toto téma směřuji k mnoha lidem.
Na druhou stranu vím, že většina populace tohle téma zpracované fakt nemá. Pokud Vás tahle věta hodně naštvala a nebo vyděsila. Pokud máte vnitřní nutkání s někým, nebo něčím zatočit, pak se Vás to, přátelé, týká…
Nejtěžší na tom je, si to přiznat. Není na tom nic špatně, nic dobře, nemá smysl to hodnotit. Má smysl to „jen“ uznat. Se vším se dá pracovat. A TO je to, oč tu TEĎ běží…
Zkusím ještě dovysvětlit ze své zkušenosti:
Sama se pamatuji, jak prarodiče a i mí rodiče šetřili a vzhledem k situaci, v které se nacházeli, mi to přišlo až neadekvátní. Stařešinové se skutečně “cokoli se šustlo, báli hlavně, aby nebyla válka”.
Nelze se jim divit, když to buď zažili a nebo přes generace prostě zdědili otisk tohoto traumatu.
Takže, když se vrátím do našich rodinných systémů, stejně to funguje i s těmi válečnými strachy a vzorci, které nesou naše rodiny po generace.
Když se vrácím z míst, kde ”lišky dávají dobrou noc” (doslova a do písmene…) Vědomí toho, co se děje, samozřejmě mám – ono dnes snad nejde ani nevědět… Po návratu do Prahy, aniž bych na tahle témata cíleně myslela, okamžitě naskočí daleko tíživější myšlenky na tuto situaci než v přírodě…
Pokud si tohle uvědomujete, je pro Vás daleko snažší nepropadnout panice.
Pokud nezohledňujete ve svém životě kolektivní vědomí – nastavení, pak s největší pravděpodobností budete tím, kdo to všechno natáhne do svojí reality…
Pomoc ostatním je samozřejmě skvělá volba, která Vás hřeje u srdce a nebo možná máte pocit, že by se to „slušelo a patřilo“… A pokud se angažujete a pomáháte, je to krásné a jistě se Vám to karmicky vrátí…
ALE POZOR, ať se do toho neponoříte příliš!
Ať se Vám to líbí či ne, naše duše si tuhle situaci vybraly a my se na ní máme něco naučit… Stejně, jako když chodíme do školy a další rok do vyššího ročníku a tak dále a tak dále…
Naším cílem je se postupně vzdělávat a být tvůrcem svého života… (tedy převzít zodpovědnost za svůj život se všemi lekcemi…)
Posílám-li ENERGII LÁSKY, obdržím LÁSKU.
Posílám-li ENERGII STRACHU, obdržím STRACH.
Posílám-li ENERGII LÍTOSTI, obdržím LÍTOST. Lítost = oběť. To asi nepotřebujeme, že?
Že to teď nejde! Nesouhlasím, je to otázka našeho vnitřního nastavení.
Pokud vysílám agresi, vůči někomu nebo něčemu, v konečném důsledku ji vysílám proti sobě!
Pokud si toto uvědomíte, pak je Vám jasné, že potřebujete změnit frekvenci toho, co vysíláte... A začínáte se učit vysílat LÁSKU, HARMONII, KLID A MÍR.
Pokud totiž nemáme zpracovaná témata strachů, pak se bojíme a nedůvěřujeme tomuto procesu. Máme nutkání vše řídit, vše šéfovat (což stejně není možné) a nutí nás to doslova mít věci pod kontrolou.
Tak vzniká začarovaný kruh KONFLIKTU, AGRESE, KONTROLY, MANIPULACE a OVLÁDÁNÍ.
To vše mimo jiné vede ke ztrátě SVÉ VNITŘNÍ SÍLY, ENERGIE a k NE-MOCI, ať už fyzické, psychické a nebo ztrátě moci být tvůrcem své reality...
Skvělý začátek je ochota si tuto situaci přiznat, uvědomit si ji, přijmout ji. Pak totiž vzniká PROSTOR pro „moc“ to začít měnit!
Na začátku můžete pracovat s:
Pokud toužíte utišit mysl, uvolnit tělo a celkově se více uvolnit do života, položte pevné základy na kterých pak může stavět, růst a prosperovat… Najdete je v Průvodci 3 ZÁKLADNÍ KROKY K HARMONII TĚLA, MYSLI a DUCHA…
Pokud Vás tato témata strachu ať už z čehokoli i nadále sužují a nebo nejste schopni vůbec tento prostor bludného strachu opustit, pak je ČAS opravdu jít do hloubky tématu.
Pokud i tak tápete, nevíte, jak dál a opravdu svůj život chcete změnit k větší lehkosti nejen v těžkých situacích, můžete se podívat odkud vítr fouká společně.
Přeji nám, jako lidstvu, ať pochopíme lekce, které jsou pro nás tolik potřebné.
Atˇ jsme ochotni na sobě pracovat, převzít zodpovědnost sami za sebe a za to, co jsme tu vytvořili.
Když se nám tohle podaří, staneme se tvůrci naší osobní i kolektivní reality a čím nás bude více, tím rychlejší a vědomější to zhmotnění a celková lehkost může být…
Pokud teď pochybujete o tom, co jsem zde napsala, máte na to plné právo. Jen je třeba si uvědomit, že pokud všichni budeme vysílat do Vesmíru, že to nejde změnit, nebo konflikt, bude k nám pořád proudit tahle energie. Jako jednotlivec, člověk, jako pacifista, jako jedna jednotka našeho velkého Vesmíru, co jste schopen vytvořit z venku?
A pokud to TEĎ máte tendenci vzdát, je to velká ŠKODA. Co kdyby TO náhodou fungovalo?😉
Ráda bych ještě zmínila jednu věc. Od mládí jsme byli učeni hodnotit, zda to či ono je dobré nebo špatné. To nás pak přímo nutí se v té či oné situaci cítit dobře či špatně. Stejným směrem se pak ubírají naše myšlenky, emoce a samozřejmě prožívání našeho života.
Takže pojďme se teď zamyslet, zda budu někomu přínosem, pokud začnu hodnotit, co se TEĎ děje. Jak to můžu vůbec hodnotit, když TO bezprostředně neprožívám, nejsem v dané lokalitě v daném místě? Nevím, zda zdroj informací je relevantní k mému vnímání světa a nebo nakolik je ovlivněn vnímáním světa tohoto zdroje? Mohu mu tedy skutečně důvěřovat? (Vzpomeňte na to, co neseme z rodinných systémů v začátku tohoto článku…).
To, co se vám snažím sdělit, není nadržování té či oné straně.
Co se to děje! Co je za oponou tohoto dění. Bez hodnocení, kdo je v tom dobře a kdo špatně. Třeba si zkusme položit otázku:
“Co nám to ten Vesmír chce ukázat?”
A nebo můžete jen pozorovat, co ve spojení s touto situací přichází za POCITY, EMOCE, STRACHY či OBAVY a nehodnotit, jen je pozorovat...
Přirovnám to k situaci, kdy se vám rozvedou přátelé. Vy máte rádi oba. Ve chvíli krize jejich manželského svazku se vám ozve on či ona a sděluje vám svoji verzi toho, co se stalo.
Pokud se zapojíte a začnete soudit tu druhou stranu, pak ztrácíte nadhled, který jste měl či měla o jejich vztahu…
Pokud odtud tvoříte ve svém životě, pak vstupujete do duality, do střetu a oddělenosti. Do věčného „konfliktu“ soudů, hodnocení, analýz, kontrol…
V takových situacích se Váš PROSTOR zmenšuje a často se pak cítíte jako v „PASTI“. Cítíte těžkost a pak vlastně tvoříte svůj život ve svůj neprospěch… Ztrácíte volby a možnosti… A to zcela dobrovolně!
NAOPAK. Pokud v takových situacích dokážete udržet NADHLED a přesto, že se Vám ta situace nelíbí, přijde Vám třeba zbytečná, protože vše se dá přeci udělat i jinak, PAK MŮŽETE TVOŘIT NĚCO SMYSLUPLNÉHO A PŘÍNOSNÉHO. V opačném případě by to bylo opakování smyčky a nebo nekončící bludný kruh.
RADOSTNÉ ŠŤASTNÉ MYŠLENKY A PROŽÍVÁNÍ PŘÍTOMNOSTI JSOU ZÁKLAD! Už jsme si přece řekli, že MYŠLENKA je tvůrčí. Natož SLOVO a nebo ČIN.
Přeji nám všem lehkost, ať se nám daří tvořit z prostoru srdce a ne z prostoru vzorců, které vznikli v nějaké traumatizující situaci naší nebo někoho jiného.
S láskou a úctou ke všem bytostem Petra